reklama

Jsme na Facebooku! Koukni, co je nového.

Seriál na Studenta.cz Závislost na technologiích: Jsou technologie drogou moderní doby? Nejsme na nich tak nějak... závislí?

 

Seriál na Studenta.cz

Představujeme rektory

Představujeme rektory

Kdo jsou nevyšší představitelé českých vysokých škol? Jednotlivé rektory univerzit představujeme v našem seriálu.

Všechny díly seriálu zde

Rektor ČVUT Konvalinka: Chceme mít základní školu i pobočku v Číně

26.11.2014 / Školy a my

Nedávno zvolený nový rektor ČVUT Petr Konvalinka je velmi vytížený. Aby také ne, doslova srší nápady a co víc, usilovně pracuje na jejich realizaci. Patří k nové generaci českých rektorů – namísto zasloužilého akademika je to nesmírně aktivní a akční člověk, který zároveň působí velmi optimisticky. 

Jeden by si řekl, že když běžně pracuje 14 hodin denně a od svého únorového nástupu měl volné jen asi čtyři víkendové dny, bude působit unaveně. Ale není tomu tak, srší energií a pro největší a nejstarší českou technickou univerzitu opravdu dýchá.

Je hrdý na Studentskou unii ČVUT a kluby, jako jsou IAESTE, ISC či BEST, které zajišťují spoustu aktivit pro studenty a škole hodně pomáhají. On jim na oplátku poskytuje maximální možnou podporu a je rád, že se on i škola mohou věnovat dalším důležitým věcem. České technické školství totiž podle něj má hodně co vylepšovat.

Jaká byla vaše cesta do křesla rektora ČVUT?

Studoval jsem Stavební fakultu, obor konstrukce dopravní stavby a po dokončení magisterského programu jsem zůstal jako aspirant na katedře mechaniky. V roce 1994 jsem tu obhájil disertační práci. Postupně jsem pracoval jako asistent, odborný asistent, docent a pak i jako profesor na katedře mechaniky. Od roku 2005 pak vedu pracoviště nazývané Experimentální centrum. Od počátku devadesátých let do roku 2012 jsem působil v Akademickém senátu Fakulty stavební a od roku 2006 jsem vedl Akademický senát ČVUT. Osm let jsem byl jeho předsedou. Takže kandidatura na rektora byla logickým pokračováním.

Máte i zkušenosti z komerční praxe...

Ano, v roce 1990 jsem na několik měsíců odjel do Londýna, kde jsem pracoval jako konzultační inženýr. Tam jsem získal jazykové zkušenosti a současně jsem si uvědomil, jak komplexní vzdělání dostávali studenti na českých vysokých školách, na ČVUT především. Během několika týdnů jsem se vypracoval do pozice, kde jsem krom mé specializace na mostní konstrukce konzultoval všechny možné obory – silnice, železnice, městské komunikace, parkování, dokonce i nějaké letiště a podobně. Domů jsem se vrátil po necelém roce kvůli rodině, ale ve spolupráci s firmou jsem pokračoval i dále a dnes máme řadu realizací v ČR i v Evropě.

Myslíte si, že ten široký záběr vzdělání dostávají studenti i dnes?

Myslím, že už ne, více se soustředíme na specializace a já myslím, že to není dobře. Je to dáno i tím, že jsme tehdy měli 36 hodin výuky týdně, dnes jsme na úrovni 22–24 hodin. I některé firmy poznávají, že naši absolventi už nemají takový všeobecný přehled. Ale domnívám se, že právě ve spolupráci s firmami se to dá změnit. Na praxích nebo v rámci řešení bakalářských a diplomových prací si mohou studenty dovychovávat k obrazu svému a pomohou jim získat důležitý praktický rozhled.

Jak by dle vás měla vypadat spolupráce ČVUT a firem?

Firmy by určitě měly mít možnost ovlivňovat výrazněji zadávání bakalářských a diplomových prací, měly by nabízet studentům praxe, stáže, a to i ve formě financované spolupráce. Tu totiž studenti nejvíce vyhledávají. Když se bavím se zástupci firem, nabízím jim také možnost, která je běžná třeba v USA – takzvané profesorské křeslo. To znamená, že si firma vybere nějakého profesora nebo docenta, bude financovat jeho pozici a on za to bude garantem spolupráce s touto společností.

Často se hovoří o nedostatku studentů technických škol. Jak je na tom ČVUT?

Nemáme málo studentů, ale máme málo těch kvalitních. Vzhledem k tomu, že politika vlád za poslední desetiletí umožnila téměř 70 % osmnáctiletých maturantů nastoupit na vysoké školy, tak se snížila kvalita přicházejících studentů. Sedmdesát procent, to si nemůže dovolit ani bohatá země, jako je Německo.

A jak chcete ke studiu techniky přilákat ony kvalitní a nadané?

Lákáme je na jedno velké heslo – absolventi ČVUT nejsou nezaměstnaní. Vyjíždíme do regionů a tam studentům maturitních ročníků vysvětlujeme, že technika je budoucnost. Jdeme ovšem mnohem dál. Před pěti lety u nás vznikla mateřská školka zaměřená na techniku. Dochází tam naši akademici a těm malým dětem ukazují pokusy – úplně ty triviální, ale snaží se tím v nich probudit zájem o techniku. Za ty roky se rozrostla na celkem 60 dětí. I proto jsme se rozhodli, že od 1. září příštího roku otevřeme první třídu základní školy, která bude opět zaměřena na technické vzdělávání. Chceme společnosti ukázat, jak má technické vzdělávání na školách různých úrovní vypadat. Mou ambicí je to dotáhnout až ke gymnáziu.

Jak jinak ještě lze pracovat s dětmi a mládeží?

Na konci tohoto školního roku chceme zorganizovat první českou dětskou univerzitu. Dětem ze základních škol nabídneme prázdninový týden na ČVUT. Měly by imatrikulaci, ukázali bychom jim laboratoře a další pracoviště, chodili bychom s nimi na exkurze třeba na stavby nebo do továren, pak by po týdnu dostaly diplom a proběhla by promoce v Betlémské kapli. Příští rok vyhlásil Svaz průmyslu a dopravy rokem technického vzdělávání a chceme tak připravit velkou akci na jeho podporu. V České televizi by měly běžet minutové šoty, které budou představovat jednotlivé obory technického a přírodovědného vzdělávání.

Může ČVUT zaujmout veřejnost i jinak?

Ano. Snažíme se působit i jako instituce, která podporuje kulturní a společenské dění. Například teď stavíme varhany pro Betlémskou kapli. Ta kaple si to zaslouží, je to takový náš stánek, který nám slouží jako místo ke společenskému setkávání. Krom promocí tu pořádáme koncerty a popularizujeme tu technické vzdělávání.

Jaké máte plány v oblasti zahraniční spolupráce?

Já jsem se rozjel do světa. Brzy pojedu podepsat smlouvy o spolupráci do USA s univerzitou v Portlandu, s Northwestern university v Chicagu, s Illinois Institute of Technology taky v Chicagu a jedu navázat spolupráci s Arizona state university ve Phoenixu, což je sedmá nejlepší univerzita v Americe. To jsou státní univerzity, se kterými chceme organizovat studentské pobyty. Také se chystám do Číny, protože ČVUT by mohlo mít pobočku v tamní provincii Chengsen.

To vyžaduje asi hodně vyjednávání?

Ano. Rektor svým způsobem politik je, já musím jednat s ministry, musím jednat s premiérem a s dalšími politiky, musím v dobrém slova smyslu prodávat ČVUT a vystavovat ho. Z praxe vím, a moc mě to mrzí, že „pražští“ politici ve sněmovně univerzity neznají a neumí je prodávat. Byl jsem přítomen na jednání s čínskými podnikateli, kde chtěli pražští zástupci prohlubovat spolupráci v turistickém ruchu, poslanci z Moravy ovšem nabízeli dodávky vína a spolupráci se svými univerzitami. Z těch pražských na to ani nikdo nereagoval. Takže se musíme hodně probíjet sami. Ale není to vždy jen tak, třeba nově máme smlouvu s univerzitou v Kyjevě, kterou nám pomohl vyjednat zmocněnec vlády pro Ukrajinu.

Jak ještě spolupracujete se státními institucemi?

Jsem toho názoru, že stát by neměl primárně vydávat veřejné peníze za různé zakázky soukromým firmám. Za analýzy, rozbory nebo různé informační systémy se tu utratily miliardy a výsledek je často velmi žalostný. Ministerstvům jsem nabídl odborné služby ČVUT a setkalo se to s velikým ohlasem. Podepsali jsme už několik smluv s ministerstvem sociálních věcí, s ministerstvem vnitra, s ministerstvem obrany a pro tyto instituce budeme zajišťovat poradenské služby a vyvíjet informační systémy. Nebude to zadarmo, ale stát u nás utratí řádově méně peněz, než kolik se vyhodilo v minulosti.

Text: Luděk Vokáč
Foto: Jindra Kodíček

Diskusní fórum

reklama
reklama
reklama