Nový rektor VUT Štěpánek: „Nejdůležitější je, aby si člověk vážil sám sebe“

Nový rektor VUT Štěpánek: „Nejdůležitější je, aby si člověk vážil sám sebe“

Rektor Vysokého učení technického v Brně Petr Štěpánek je ve funkci teprve od letošního února. V rozhovoru se s námi podělil o své přání, aby se prostředí na českých univerzitách stalo otevřenější, vřelejší a srdečnější, jak to třeba funguje v Latinské Americe.

Proč si myslíte, že Česká republika nemá nejlepší univerzity na světě?

To je zajímavá otázka a mohla by vést k dlouhé přednášce. V České republice jsou velmi staré univerzity, dokonce nejstarší ve střední Evropě. Máme tradici. Co ovšem nemáme, je odpovídající procento HDP ve vzdělání ve srovnání s vyspělými státy. Další věc je, že naše země je malá a přece jen nemůžeme soupeřit s vyspělými zeměmi v tom, že by naše univerzity podporovaly velké nadnárodní koncerny. Navíc kolegové z určitých zahraničních univerzit tráví na jiných zahraničních univerzitách dlouhou dobu – pracují ve výzkumných týmech atd. Tam se seznámí a sžijí s jiným prostředím a to je začátek pro budoucí spolupráci a budoucí partnerství.

Jak jsou na tom v této oblasti naši absolventi?

My jsme v situaci, že naši nejlepší studenti a absolventi se dostávají do těch týmů, ale než se stanou lídry nebo aspoň velmi dobrými vědci v mezinárodních týmech, tak to nějaký čas vezme, pak se nám ještě musí vrátit a teprve potom začít zužitkovávat nabyté informace a kontakty.

Vy jste mluvil o ekonomice. Myslíte, že to financování českých vysokých škol se může v dohledné době změnit takovým způsobem, aby to bylo nějak výrazně poznat např. v mezinárodních žebříčcích?

Mezinárodní žebříčky mají určitá kritéria. Podstatným faktorem jsou mezinárodní projekty a mezinárodní spolupráce nebo třeba kolik má procent zahraničních studentů. Oproti univerzitám v angloamerických zemích máme jeden hendikep – naší mateřštinou není angličtina. To stejné platí o zemích typu Singapur, Tchaj-wan, Hongkong, kde jsou kořeny angloamerického systému pevně dané. Další věcí je, že máme velké množství škol, které poskytují VŠ vzdělání. Některé jsou vysoce kvalitní a mohou poskytovat dobré vzdělání, ale některé bohužel ne. Takže spíš asi cesta by měla být zavést hodnocení zejména pro vzdělání magisterských a doktorských stupňů a koncentrovat peníze tam, kde jsou výsledky.

Věříte tomu, že se to posune během vašeho funkčního období k lepšímu?

Já budu dělat všechno pro to, abych tyto názory prezentoval a pokusil se o nich diskutovat s našimi průmyslovými partnery. Vždyť si vezměte jenom diskusi ve vztahu k podpoře přírodovědného vzdělání a podpoře technických disciplín. Tyto věci bychom potřebovali uvést v život. To ale nemohou dělat rektoři univerzit ani jiné akademické reprezentace, toto musí prosazovat průmysl. Pokud průmysl řekne, že takové lidi nepotřebuje, tak to zůstane pořád v úrovni hesel a plánů. Pokud ale průmysl řekne, že potřebuje v té a té oblasti v takovém a takovém horizontu tolik a tolik odborníků vzdělaných v této disciplíně, tak je to jasná společenská objednávka a ta by se měla naplnit. K tomu by měli přispět právě politici. Měli by začít diskusi na toto téma a hlavně začít vyhodnocovat a aplikovat závěry.

Jste ve funkci rektora poměrně krátce, ale už jste třeba přemýšlel o tom, co dál, co potom, až vám skončí mandát?

Bude-li sloužit zdraví, tak bych i nadále rád pěstoval svoji profesi. Vzhledem k tomu, že kolem sebe na ústavu mám celou řadu velmi šikovných a velmi dobrých spolupracovníků, tak doufám, že se nám i nadále podaří získávat zajímavé zakázky. No a vzhledem k tomu, že mně bude zase o pár let víc, tak bych rád splácel dluh rodině, protože v poslední době a i v době předtím jsem toho času svým blízkým moc nevěnoval.

Kým jste chtěl být, když jste byl malý?

Když jsem byl malý, tak jsem chtěl být sportovcem – nejdřív hokejistou, potom tenistou. Protože jsem ale nebyl na takové úrovni, abych mohl konkurovat těm nejlepším, tak jsem se začal věnovat škole.

Kdy přišel ten zlom, když jste nechal sportu a pustil se naplno do stavařiny?

Já jsem se sportem nikdy úplně nepřestal, ale okolo 15. 16. roku jsem si uvědomil, že sportem se neuživím, tak jsem se pustil do něčeho jiného.

Foto: Studenta

Každé číslo časopisu Studenta si přečtou desetitisíce studentů, třeba je mezi nimi jeden, který by se chtěl stát rektorem na své univerzitě. Co byste mu poradil?

Já bych poradil jednu věc. Nekladl bych si za cíl stát se rektorem. Doporučil bych klást si cíl stát se odborníkem, profesionálem a ty funkce přijdou samy, pokud bude člověk mít odpovídající zázemí, odpovídající schopnosti a vize. Určitě bych každému poradil, že není vhodným cílem mít obsazení nějaké funkce, je vhodným cílem být užitečný… i když to zní jako fráze.

Jaké máte životní vzory?

V různých oblastech různé. V oblasti pracovitosti to byli mí rodiče, v oblasti schopnosti aplikovat myšlenky v praxi to byli mí kolegové na Fakultě stavební, dříve mí učitelé a profesoři, kteří v dobách dřevných počítačů, které zabíraly celé místnosti, začínali s automatizací inženýrských úloh a výpočtů. V oblasti pedagogické to byl pan profesor Benda, který měl úžasnou trpělivost a úžasnou schopnost lidi něco naučit.

Co je pro vás v životě nejdůležitější?

Domnívám se, že nejdůležitější je to, aby si člověk vážil sám sebe. Aby byl schopný si říct, že to, co jsem dělal, jsem dělal tak, abych mohl i nadále sám sobě věřit.

Máte nějaké zásady nebo hodnoty, kterých se držíte a nepustíte?

Domnívám se, že jednou ze zásad by měla být transparentnost, průhlednost a věci týkající se informovanosti lidí kolem sebe. Pokud jsou lidé neinformovaní, mohou volit nevhodná nebo špatná řešení, vytváří se prostor pro spekulace a pro fámy. Samozřejmě jsem si vědom toho, že ne vždy je možné v danou chvíli veškeré věci zveřejnit už jenom třeba kvůli konkurenci… Některé věci je potřeba mít jako své vlastní know-how a komunikovat je, až budou patřičně ochráněny a dokážete využít jejich konkurenční výhodu.

Co děláte ve volném čase?

Snažím se jednou za čas zajít za kulturou. Koncerty – převážně Brněnská filharmonie, veselejší žánry v divadle, mám rád Městské divadlo Brno. Je-li to možné, přečtu si zajímavé novinky z oblasti techniky, ale z oblasti jiné, než je má vlastní profese. Pokud to jde a už to dlouho nešlo, tak si jedu někam zalyžovat, projet se na kole nebo si zahrát tenis.

Kdybyste měl tu moc a možnosti cokoliv na tomhle světe změnit, co byste udělal?

To je velmi těžká otázka. Nikdy jsem o tom nepřemýšlel, protože jsem spíš realista… (po chvilce přemýšlení) Rád bych, aby se povedlo docílit lepší vzájemné komunikace a porozumění lidí, a to nejenom v jednom státě.

Chtěl byste na závěr říct něco, co tady nezaznělo a co by podle vás zaznít mělo?

Možná to bude vypadat jako proklamace, ale přál bych si, aby studenti měli dobré učitele a aby v nich měli nejenom odborné, ale i morální a lidské vzory. Přál bych si, aby se prostředí zejména na těch univerzitách s větším počtem studentů stalo otevřenější a srdečnější třeba tak, jak je tomu v latinskoamerických zemích, kde ten vztah je vřelejší a umí spolu dobře komunikovat. Na základě toho se dá dosahovat lepších výsledků.

prof. RNDr. Ing. Petr Štěpánek, CSc.

V roce 1976 absolvoval Fakultu stavební VUT v Brně, obor konstrukce a dopravní stavby. V letech 1980 až 1986 vystudoval matematickou informatiku na Přírodovědecké fakultě UJEP v Brně. Od roku 1980 je zaměstnán na VUT v Brně. Ve vedení Fakulty stavební byl od roku 1997 do roku 2010 nejprve jako proděkan a potom 2 volební období jako děkan fakulty. V roce 2010 byl jmenován do funkce prorektora pro strategický rozvoj VUT a od února 2014 je rektorem VUT v Brně.

Text: Tomáš Mejzlík

Foto: David Christian Lichtag

Mohlo by tě zajímat

Nejnovější